hCelé to začalo už někdy během Trailmaniacs EPO maratonů v Harrachově a na Slapech, kde jsem poznal hlavního organizátora Honzu Bartase osobně. Kromě toho jaký sporotvní pojem je on sám, tak mě zaujal i jeho loňský závod Trailová Závist 2016. Závod jak se říká "od běžce pro běžce" a ještě to mám lidově řečeno "za bukem". Vysondoval jsem jestli letos bude a kdy. Sakra, už jsem měl zařízenou cestu na vánoční výlet do Wroclawy. Běžecké já však neváhalo ani chvíli a výlet se přesunul.
Předem se jistě sluší poděkovat Honzovi Bartasovi a vůbec všem co se podíleli na průběhu za perfektně uspořádaný závod! Od počasí - v poledne v cíli svítilo sluníčko, odpoledne už sněžilo. Přes výborný vývar v cíli, registraci bez front a úschovnu. Až k tomu nejlepšímu nakonec - trati. Trať má celkem něco kolem 16,9km. Překonávají se tři údolí a to postupně Břežaňské, Károvské a Jarovské. A aby byl závodník rád za ty seběhy údolím dolů, není lepší cesty, než přes pořádný kopec. Některé jsou menší - běhavější. Občas se najde, ale i takový jako ten od ZOO na Závist a ten už není běhavý pro každého. No a na závěr vás čeká cílová rovinka pod oblouk. S perníkovou medailí poté kromě přátelské atmosféry, která tento závod doprovází, pocítíte i tu vítěznou (ať už to je 1. nebo 184. místo jste přeci jen rádi za cíl :) )
Start! Obrovské startovní pole se vydalo vstříc závodu. Jak se dalo očekávat, tempo udávala dvojice Procházka/Havlíček. Přidal jsem se k nim, ale jen na první 3km. Tempo 3:20/km bylo fajn, ale jen do chvíle, než přišel první kopec respektive kopeček. Ten jsem ještě vyběhnul za již zmíněnou dvojicí, ale následně se mi nějak nepovedlo chytit zpátky to tempo na rovinku. Přehnala se tak přede mě skupinka tří nejbližších pronásledovatelů. Té jsem se zvládnul chvíli držet. Asi i díky prudkému seběhu, kde nemám problém to prostě pustit...Otázka jestli jsem to nepřepálil se zdá být zcela namístě. Ale jak jinak to běžet, když chcete konkurovat těm nejlepším. Když nic, tak aspoň vím na čem jsem. Rozhodně je motivující vidět kolik práce je ještě přede mnou... Při sbíhání pod kopec na Závist se přede mě dostal i závodník SK Čtyři Dvory Jan Flašar, ten zvolil opačnou taktiku a v cíli to stačilo na 7. místo. Na pár chvil jsem měl v hlavě, že ho musím udržet a část Závisti jsem ještě rval. Pak mě začalo šíleně brnět v pravé noze. Paradoxně jsem v sobotu nic nedělal kvůli levému lýtku, které pak bylo v pohodě. Nevím co to mělo být, jestli předstupeň křečí nebo jsem dělal něco špatně - přepálení? technika? magnesium?...Každopádně se z lehkého došlapu stal došlap asi jako kdybych naboso běžel po kamení. Občas to bylo lepší, občas horší, k lepšímu tempu mě to ale už nepustilo. Když mě někdo doběhnul, tak jsem se samozřejmě zavěsil, ale žádná sláva, po pár set metrech už si běžím zase svoje. Když už se závod blížil do poslední třetiny, tak už jsem byl fakt mrtvej. Naštěstí jsem si zakázal koukat se na hodinky a tak jsem jen tušil. Do kopců to vůbec nešlo. Místy se přidala i druhá noha to pak byla teprve sranda. Musel jsem se pak hecovat, abych neodpadnul respektive vydržel běžet aspoň to co do teď. Seběh do posledního údolí se mi opravdu líbil a trošku jsem to rozeběhnul. Do posledního kopce jsem se musel hecovat jako třaba Adam Ondra při lezení. Ani zařvání si nepomohlo tak úplně. Kopec jsem vyběhnul, ale další borec mě předběhnul a odsunul na 11. místo. V cíli jsem se jen svalil. Dal jsem do toho úplně všechno, ale buď jsem to tak hrozně přepálil nebo nevím. Věřím že mám na víc. V ženách vyhrála Petra Kotlíková v čase 1:25:56. V mužích zvítěl Honza Bet Procházka a to traťovým rekordem 1:10:26. Gratulace vítězům i všem doběhnuvším :)
Výborná polévka na závěr fakt bodla, stejně jako bohaté občerstvení v cíli. Snad jen ta jednička v cíli chyběla.
Bylo to fajn, snad se to zopákne i za rok - třeba v lepší formě :)
stránky závodu: www.trailovazavist.cz
foto: Petr Paseka
