Za pár dní to bude 63 let od spuštění Slapské přehrady. Tímto dílem zanikly třeba Svatojánské proudy. Okouzlující příroda kolem je tu pro nás stále a člověk se do ní rád vrací. EPO Trailmaniacs dokázali skloubit náročnou trailovou trať s prvky boulderingu, brodu řeky, brutálních seběhů, nekonečných schodů na rozhledny, nepopsatelných vyhlídek, občerstvení ze kterého se těžce odbíhá a hlavně jako vždy si pořadatelé přivezli příjemnou atmosféru.
Původně jsem měl běžet trať nejkratší, 33km, neboť to bych ještě zvládnul v nějakém tempu a nemusel na to moc trénovat. Díky těm internetům jsem byl na Stravě přesvědčen, že pokud mám jet na olympiádu (vtípek :D), tak nemám běhat dětské tratě. Původní laťku mírně navyšuji na konečných 47km. Před 2 měsíci v Harrachově jsem už poznal jak přísný může takový trail být. Tenkrát jsem neměl moc naběháno a tak mě vytrestaly křeče. Na Slapech jsem si věřil, že bych to mohl vydržet v tempu a zkusit něco víc. Na startu však bylo více legend, než jsem čekal. Jo i borci co se blíží ke 4 hodinám na 47km mají respekt z 61km tratě :D Před startem zkušeně tejpuji achilovku a ze startu to běží "samo". Hned po prvním kopci se to trhá a běžím v 5 členné skupince na čele. První ostrý t(r)est nastává hned po 3. km a to formou vrchařské prémie. Zkušeně si ji pohlídal Tom Hudec. Na seběhu z rozhledny jsme už zase všichni pospolu. Spolu s Tomem určujeme docela slušný tempo, ale nikomu se nechtělo zpomalit...Při stoupání k druhé rozhledně se projeví moje přetížená achilovka a loučím se s vedoucí dvojicí. Sbírá mě Ferda. S tím stihnu zdolat rozhlednu, dát selfie a u přehrady už si jdeme každý svoje. Přepínám na průměrné tempo 6/km a jdu si rádoby pohodu, nikde nikdo, jen občas někdo z 61km tratě. Ve chvíli, kdy mě to přestává jít ještě potkám naštvaného psa bez páníčka. Chvilku jsem zvolnil a přešlo ho to...Pak zase nějaký kopce. Shodli jsme, že jich bylo hodně jako v Harrachově, ale tady jsou úplně jiné, takové příkřejší. V jednom takovém potkávám Miro Kováře, který běžel se stejným handicapem. Docela mě nakopnul a nějak jsem tu bolest přešel a vrátil se do tempa, kterým jsem předtím udával tempo. Vydržel jsem jít do cela slušně, až k rychlostní prémii. Chvíli jsem vydechnul a pak jsem to prostě napral. Na Ferdu to stačilo, na Mrazáka těsně ne, ale to je jiná kategorie, že ano. Potom už jsem si trať snažil co nejvíc užít a spočítat si z hlavy, za kolik to jít, aby to bylo do 130% času vítěze. To nakonec nějak vyšlo a mohl jsem na vyhlášení převzít cenu za rychlostní úsek. Albertovy skály, asi nejhezčí část závodu. Běželo po pěšinkách, místy schody/řetězy, nádherné výhledy, skály a člověk to měl sám pro sebe. Tedy asi jak se to vezme, já měl pohodu, neboť jsem věděl jak moc mi kluci utekli...V cíli na každého počkalo zasloužené pivko a úsměvy pořadatelů nebo již doběhnutých chrtů. Během závodu stihlo dokonce 18 borců/borkyň odvolit. Pošéfené to bylo od zázemí, až po média, paráda. Jo a pokud chcete na závěr něco motivačního, tak Jan Mrázek si střihnul vítězný hattrick na nejdelší trati a den na to proškolil orienťáky na krátké trati :)
Stránky závodu - http://trailmaniacs.cz
Mediální ohlasy na závod - https://www.irozhlas.cz/sport/atletika/volicsky-a-obcansky-prukaz-s-sebou-zavodnici-mohli-behem-zavodu-trailmaniacs_1710211420_ves
